Život na naší planetě je zázrak

Život na naší planetě by v té úžasné rozmanitosti nemohl existovat, nebýt řady velmi šťastných „náhod“. Patří mezi ně ideální místo ve vesmíru. Naše sluneční soustava je podle vědců umístěna v obyvatelné zóně Mléčné dráhy, kde je ideální koncentrace chemických prvků, které jsou nezbytné pro život.

Jsme také naštěstí daleko od míst v naší galaxii (více než 30 000 světelných let), kde dochází ke vzplanutí supernov. Záblesky gama přitom uvolněné mají neskutečně velkou energii (rovnající se energii trilionu Sluncí). Pokud bychom byli blíže (méně než několik tisíc světelných let), nastala by na Zemi apokalypsa.

Výjimečná je i naše oběžná dráha. Země obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti asi 150 milionů kilometrů, v úzké obyvatelné oblasti, kde živé organismy nemrznou, ani se neupečou. Slunce má správnou velikost a je spolehlivým zdrojem optimálního množství energie.

Navíc obří planeta Jupiter svou gigantickou gravitační silou přitahuje nebo odmršťuje i velké meteoroidy a komety a tím chrání Zemi. Tato tělesa „útočí“ na Jupiter 10 000krát častěji než na Zemi.

Také Měsíc je vynikající „soused“. Je neobvykle velký a díky němu dochází k přílivu a odlivu, které hrají velmi důležitou úlohu v ekologii naší planety. Měsíc také stabilizuje sklon zemské osy. Díky přesně nastavenému sklonu zemské osy je na naší planetě mírná teplota a existují různé podnebné pásy. Totéž se dá říci o rychlosti rotace, na které závisí délka dne a noci. Při pomalé rotaci by strana přivrácená k Slunci byla spalována, zatímco na odvrácené straně by panoval krutý mráz. Při mnohem rychlejší rotaci by na celé planetě neustále foukal vítr o síle orkánu.

Ochranné štíty Země – magnetické pole nás chrání před plnou dávkou kosmického záření i před nebezpečími, jejichž zdrojem je Slunce. Atmosféra poskytuje další ochranu – v ozonosféře se absorbuje až 99 % přicházejícího UV záření. Chrání nás také před miliony malých meteoroidů, které bombardují Zemi.

Štíty naší planety však neblokují záření, které je pro život nezbytné, jako např. tepelné záření a světlo. Atmosféra dokonce pomáhá rozvádět teplo po celé Zemi a v noci funguje jako „peřina“, která únik světla zpomaluje.

Nezbytná pro regulaci teplot na Zemi je hydrosféra. Spolu s atmosférou vytvářejí jednotný systém, ve kterém dochází k neustálé výměně tepla, vody, plynů a také pohybové energie prostřednictvím větru a vln. Oceány a atmosféra navíc přenášejí sluneční teplo z rovníkové oblasti směrem k pólům a tak vyrovnávají teploty na celé Zemi. Je zajímavé, že většina organismů potřebuje ke svému přežití takové teploty, které leží právě v tom rozmezí, v němž voda zůstává v kapalném stavu. Tvoří totiž až 80 % váhy všech živých organismů.

Ekosystém Země můžeme popsat z hlediska pohybu biogenních prvků, které kolují mezi anorganickým (litosférou, hydrosférou a atmosférou) a organickým (biosférou) prostředím. Stávají se součástí koloběhů látek, které nazýváme biochemickými cykly – koloběhy látek a tok energie jsou základní funkcí každého ekosystému. Naše planeta dokáže prostřednictvím koloběhů vody, uhlíku, kyslíku, dusíku, fosforu a síry dokonale recyklovat veškerý svůj odpad. Tyto přírodní cykly navíc obnovují a čistí zásobu vzduchu a vody.

Energie vstupující do ekosystému (sluneční) je vázána producenty (rostlinami) v asimilátech při fotosyntéze jako chemická energie. Organická hmota je v potravních řetězcích postupně odbourávána při látkové přeměně, stále jí ubývá dýcháním, energie vázaná v organické hmotě je přeměňována v teplo, které vydává do prostředí.

Lidé se všemi svými technickými vymoženostmi vytvářejí každý rok bezpočet tun nerecyklovatelného toxického odpadu. Naproti tomu naše planeta dokáže dokonale recyklovat veškerý svůj odpad. Využívá k tomu důmyslné chemické procesy. Přírodu nutno chápat jako prastarý, maximálně účelný, nesmírně složitý, citlivý a jedině možný systém spoluexistence neživého a živého na této planetě. Na jeho zachování ve všech podrobnostech závisí život lidstva!