Zápis do 1. třídy
I když nám ještě stále vládne paní Zima, toto úterní únorové odpoledne připomínalo spíše rozmarný apríl.
Přívaly deště se střídaly se sněhovými přeháňkami a chvílemi to vypadalo, že nesněží, ale že přímo padají malí sněhuláci. Zkrátka a dobře počasí, jak se říká, že by ani psa nevyhnal. Pohled z okna byl neradostný. Představa, že se nikomu ani nechce vytáhnout paty z vyhřátého domova, byla pochmurná hlavně proto, že tento den měl být výjimečný především pro nejmenší děti, budoucí malé žáčky, chystající se k zápisu.
Ale i přes nepřízeň počasí dorazili. Svátečně naladěni, v radostném očekávání, za doprovodu hrdých rodičů, jejichž pocity byly nejspíš velmi smíšené. Na jedné straně sdíleli radost dětí z jejich velkého kroku do života, na straně druhé, asi trocha obav a nervozity z nových zážitků a hlavně ze skutečnosti, že jejich malý človíček se neodvratně stává větším – školákem.
Snad jejich srdce trošku uklidnila pohodová, přátelská, dá se říci téměř domácká atmosféra, kterou jsme se snažili vnést do jindy spíše formální události, jakou zápis obvykle bývá.
Okna naší školičky zářila do pošmourného počasí jako maják, svolávající malé školáky. A za okny? Za okny na děti čekalo překvapení. Škola se proměnila na místo „překvapení a malých kouzel.“Do třídy za paními učitelkami je přivedly pohádkové bytosti a zvířátka. Skřítci, kočička a princezna jim dělali průvodce a také dětem pomohly v plnění úkolů.
A pak už na děti čekalo to nejdůležitější, čekala je paní učitelka, které předvedly své dovednosti. Ukázaly, jak umí malovat, říkat básničku, rozeznávat tvary a další schopnosti potřebné k nástupu do školy.
Rodičům čekání na jejich ratolesti krátilo posezení u kávy, nebo čaje. Mnozí si vzájemně popovídali, svěřili si zážitky i dojmy. Než se naděli, z jejich dětí se stali oficiálně budoucí školáci.
A jak že to dopadlo? Děti si odnášely nejen radost ze svého úspěchu, ale i malé, milé překvapení. Každý školáček si do připravené složky vybral několik dárečků, které jim budou ještě dlouho připomínat tento výjimečný den.
Jak se říká:“Konec dobrý, všechno dobré.“ Ale tohle přece není konec! To je vlastně úplný začátek nové cesty. Ať na ní na děti čekají samé krásné a radostné zážitky, to dětem ze srdce přejí žáci i pracovníci ZŠ Růžďka.
Jana Adamcová
Datum vložení:
18. 2. 2013 0:00
Datum poslední aktualizace:
18. 2. 2013 0:00
